Anodická oxidace je proces, při kterém je kov umístěn do elektrolytu jako anoda, takže povrch kovu tvoří oxidový film o velikosti desítek až stovek mikronů. Tvorba tohoto oxidového filmu způsobuje, že kov má antikorozní vlastnosti a odolnost proti opotřebení. Typická a běžná anodická oxidace hliníku a slitiny je brána jako příklad pro ilustraci jejího principu.
Obrobek z hliníku a hliníkové slitiny po procesu předběžné úpravy odstranění povrchového oleje, jako anoda, další hliníková deska jako katoda, se zředěným roztokem kyseliny sírové (nebo kyseliny chromové) jako elektrolytem. Po elektrifikaci je anodickou reakcí OH-výboj za uvolnění kyslíku, který rychle reaguje s hliníkem na anodě za vzniku oxidu a uvolňuje velké množství tepla, to znamená oxidový film v procesu anodické oxidace, který se skládá z Al2O3 a Al203·H20 na straně blízko elektrolytu a tvrdost je relativně nízká. Nehomogenitou membrány a rozpouštěním membrány kyselým elektrolytem dochází k tvorbě volných pórů, konkrétně k tvorbě porézních vrstev. Elektrolyt se dostane na povrch hliníku volným otvorem (obrázek vpravo), čímž se oxidový film na hliníkové matrici neustále zvětšuje.
Oxidový film získaný anodickou oxidací se pevně váže na kovový krystal, čímž výrazně zlepšuje odolnost kovu a jeho slitiny proti korozi a může zlepšit odolnost povrchu a zlepšit izolační výkon. Oxidovaný hliníkový drát lze použít jako cívku vinutí transformátoru hřídele motoru. Kromě toho je díky poréznímu filmu oxidu hliníku adsorpční výkon silný, takže jej lze barvit různými jasnými barvami, hliníkovými výrobky pro dekoraci. U povrchových pórů, které nepotřebují barvení, je nutné póry uzavřít, aby se zmenšila velikost pórů, zlepšila se korozní odolnost oxidového filmu a zabránilo se vnikání korozivních médií do pórů a způsobování koroze.
